Náboženství
Tak ako sa v tejto zemi nachádzajú mocné rasy, tak sa tu nachádzajú aj rozličné náboženstvá ktoré uctievajú.
Jazdci na gryfinech
Ich náboženstvo sa skladá z dvoch hlavných a seberovných bohov. Nahaliel, bohyne spravedlnosti a svetla, pre nich je predstaviteľkou oblohy a čo viac ich spoločníkov gryfov. Táto postava je často zobrazovaná ako žena s troma pármi perleťovo bielych krídiel, očami farby zlata v bielom rúchu pri slnku alebo ako gryf so svetožiarov liečiaci ranených. Preto sa niet čomu diviť že druhým bohom je práve Ruhiel. Podľa mýtov boli tieto dve božské bytosti súrodencami. Nahaliel krásna a láskavá, obdarená krídlami. Patrónka nádeje a lásky. No Ruthiel, bol bytosť ktorá mala bližšie k zemi, no za to bol nebezpečnejší, boh, lovu a smrti, bez krídiel len s lukom, v čiernom habite.Večne zobrazovaný ako lovec bez tváre. S lukom väčším ako jeho vlastná ruka no muškou bez omylu. Patrón vojny, lovcov. Obaja boli vládcami prvých ľudí. No oproti iným bytostiam boli slabý. A tak ako Nahaliel mala božské krídla a silu, mala i smrteľnosť v krvi, v tele. Zomrela svojmu bratovi v rukách a jej krídla vyprchali. keď pred ním prvý krát sa objavili, gryfy. Mocné tvori a na ich čele, biely gryf ako spomienka jeho sestry, dala niečo čo on a ľudia postrádali, nádej. Silu a svetlo do ich života. No nakoniec, každý boh sa stava bohom, legendou, mýtom. A tak i tieto dve postavy, ostali v chrámoch.
Jazdci na gryfoch uctievajú tieto dve bytosti, no nie sú fanaticky, konajú slávnosti v mene týchto bohov, majú chrámy a i vďaka nim sa dnes verí v silné puto jazdca a jeho gryfa.
Plamenný
A ako ich boh vyzerá? Je zobrazovaný s mužským telom, dlhými vlasmi po ramenách, čiernej tóge a kotúčom slnka v žezle kým nad jeho hlavou lieta jeho fénix, Persien, prvý fénix. Práve z jeho pier mali byť ostatní fénixy, poslovia ich najvyššieho boha.
Plamenný veria že oheň očisťuje a dáva život. Predsa ako fénix z popola, znova povstať. Veria že ak zomrú a ich telo bude spálené na popol budú môcť dosiahnuť večného pokoja v chráme slnka po boku ich boha. Hodovať s ich kráľmi, kráľovnami a fénixmi.
Zneuctenie chrámu, berú ako hrdelný čin, no za porušenie tohto pravidla, vás nechajú verejne utopiť.
Elementálové
Drakorodenný
Dračí jezdci
Staré báje a pověsti praví, že dračí jezdci byli před mnoha generacemi obyčejní lidé, otroci silnějších ras, sídlící v samotném otrockém městě, zvané Dornham, kam přijížděl každý z různých koutů světa, zakoupit si ty nejkvalitnější otroky. Změna jejich světa nastala v den, kdy se nad utrpením lidí smilovala jedna z královských dračic. Drakorozenná nesla jméno Galatea, dovolila Xynathovi Vaeltarisovi, zcela prvnímu jezdci, aby na ní usedl a za její pomoci osvobodil Dornham i se zotročenými lidmi. Legendy a také obrazy v chrámech tvrdí, že drakorozenná tehdy vypálila téměř celé město, přesto v jejím ohni neshořel jediný člověk v okovech. Osvobozený lid si zvolil Xynatha Vaeltarise jako svého vladaře, a nově budované město pojmenoval po jejich dračí osvoboditelce. Dračí jezdci věří, že všichni draci pocházejí od Galatei, drakorozenné, její potomky si sedlali převážně lidé urozené krve, jezdci si draky ochočili natolik, že se po několika generacích nedokázali proměnit do své lidské podoby a jejich celková lidskost zůstala pouze v jejich jezdcích.
Jediným dnes žijícím potomkem samotné Galatei, je dračice jménem Vexstrasza, přezdívaná také jako Paní slunce, po Galatee je v pořadí čtvrtým nejznámějším drakem v historii jezdců i v jejich náboženství. Legendy praví, že zemřela již před několika lety, a pouze členi královské rodiny ví o tom, že Vexstrasza stále žije. Čistě zlatá dračice odpočívá v hlubokém spánku pod samotným královským palácem, najít jí znamená bloudit tajnými chodbami do doby, než si pro vás nepřijde smrt v podobě vyčerpání a žízně, chodby k ní zná pouze královská rodina, a zatímco šlechta a prostý lid se modlí v chrámech, jezdci s královskou krví, čistokrevní potomci Xynatha Vaeltarise, se chodbami protloukají až dolů, a modlí se ke Galatee. Rod Vaeltarisů chrání Vexstraszu, každý člen rodiny ví, co dokáže lidská hamižnost a kdyby se o ní kdokoliv dozvěděl a neuvěřil povídkám o tom, že je už více jak staletí po smrti, mohl by se onen jezdec pokusit o to Vexstraszu osedlat. Jedině Vaeltarisové znají legendu o probuzení Vexstraszy, a proto se onomu nehezkému konci snaží již dlouhá léta vyhnout.
Jezdci mají pouze jeden slavný den v roce, je uprostřed léta, kdy jsou teploty nejvyšší a slunce praží od úsvitu do západu, den kdy se z nebes snesla samotná Galatea a dovolila prvnímu králi jezdců, aby si jí osedlal. Už od časného rána se po celém území jezdců slaví, jediný den v roce, kdy urození vyjdou do ulic k prostému lidu a hodují spolu, dávají stranou všechny své tituly, majetek, práci, a oslavují osvobození jejich lidu, se západem slunce se všichni sejdou v chrámech, kde se společně modlí a nahlas říkají svá přání, s myšlenkou, že jim je duch jejich dračice splní.