Povaha

Alastor, melancholický lord s pronikavě modrýma očima. Kdysi usměvavý muž, pravý gentleman, vždy zdvořilý, laskavý. Sympatický a charismatický. Dobrosrdečný, ochotný. Poté ale onemocněl, tudíž se nemohl účastnit války se svým otcem a bratrem. A všechno šlo poté dolů. Osudový incident. Po smrti svých rodičů a hlavně, svého dvojčete, zchladl. Litoval toho, že je nemohl zachránit, že nemohl bojovat po jejich bocích. Tuhle verzi příběhu uslyšíte, pokud se zeptáte jakéhokoli staršího občana Avalonu na to, co je tento šlechtic zač.

Jako malý kluk neměl nikdy problémy se svojí tvrdou aristokratickou výchovou, při kterém byl dennodenně učen jak boji, tak etiketě a vědám. Byl zcela bezproblémový dítětem, které splňoval všechna očekávání svých rodičů. Vynikal ve všech směrech, stejně jako své dvojvaječné dvojče. V očích ostatních si byli velmi podobné, ale malý Alastor vždy věděl, že se výrazně od svého vrstevníka lišil. Altair byl plný světla. Doslova sluníčko. Byl čestný. Upřímný. Pravý. Na druhou stranu se Alastorova duše skládala z čistého zla. Skrýval se v něm sadistický ďábel, a on věděl, že toho tvora pod jeho kůží nesměl nikdo nikdy spatřit. Těžko říci, co tak výrazně ovlivnilo jeho mentalitu, jelikož byli oba sourozenci vychováváni v podstatě stejně a také se chovali stejně. Nestor a Penelope byly čestní lidé a něco jako favoritismus se u nich neslyšelo. Možná to bylo kvůli tomu, že se Altair vyškrábal na světlo jako první, tudíž nechal svého bratra se sám topit v temnotě po dalších dlouhých minut. Poté přibyl do jejich rodiny další člen, Lumia, a ve stejnou chvíli skonala jejich matka, kvůli komplikacím při porodu. Nedokázal truchlit, nedokázal pocítit ani špetku zármutku. Jednoduše mu na ní nezáleželo.

Po dosažení věku dospělosti vyvrcholilo napětí mezi jeho rasou a Plamennými, vypukla krvavá válka. Nestor samozřejmě očekával od obou svých synů účast, měli ve jméně Whithopů dosáhnout ještě větší slávy. Alastor ale nechtěl do války. Ne, že by svým schopnostem nevěřil, ale na frontě se mohlo stát opravdu ledacos. Riskovat svůj život výměnou za nějakou tu čest, bohatství a vyšší postavení? Nestálo to za to. Bylo to moc práce a vlastní život mu byl drahý. Předstíral tedy těžkou nemoc. Zkonzumoval jistou bylinku, pomocí které projevoval v přesně daných situacích symptomy oné smrtelné nemoci. Své herecké schopnosti si již dávno zdokonalil a reputaci nemohl mít lepší, proto nikdo o jeho náhlém onemocnění nepochyboval. Nakonec se sám Nestor rozhodl vydat do války, místo svého nemocného syna. A s Altairem našli na bitevním poli také oba svojí smrt. A jak těžce to zasáhlo Alastora? Nezasáhlo. Jejich smrt ho neomrzela, ba naopak, byl rád, že měl další překážky, které mu bránily ve vývoji, z krku. Stejnak by se obou mužů zbavil dříve nebo později - otec pro něho již neměl žádný užitek a bez Altaira již neměl konkurenci na nejvyšší pozici jejich rodu. Získal to, co chtěl. A tak jednoduše. Zabil dvě mušky jednou ranou.

Po tomto incidentu se také vytratil ten usměvavý Alastor.. což byla samozřejmě jen pouhá přetvářka, sloužící k tomu, aby ho ostatní nevnímali jako hrozbu, a on jim kdykoliv mohl zabodnout nůž do zad. Maska, kterou si vytvořil napodobováním svého bratra. Po čase nosit tuto dobrosrdečnou masku ho přestalo bavit, unavovalo ho to. A zrovna mu do náruče skočila tak skvělá příležitost, jak se jí přirozeně zbavit, a on jí také využil. Ostatní najednou viděli jen stoického kluka, kterého zlomila smrt svých rodičů a nejbližšího sourozence. Charisma mu stále zůstalo, akorát se mu zostřil jazyk, což mu nikdo nevyčítal. Uzavřel se do sebe, přestal vyřazovat jakýkoliv zájem či ochotu pomoci. "Chudák.", "Lituji mu." říkali si. Pro efekt se na dva měsíce zavřel ve svém sídle, ani jeho sestra s ním nedokázala navázat kontakt. Avalonem se poté rozšířila zpráva o jeho "uzdravením". Boží dílo. "Bůh nechtěl, aby se vzdal." A tak se vzpamatoval. Jako nová hlava Whithopů začal rozšiřovat rodinné bohatství jiným, a mnohem efektivnějším způsobem - podnikáním. A dařilo se mu. Jejich rod dosáhla za jeho správy své největší slávy. Tímto si také získal místo jako jednoho z rádců krále a pomáhá mu s ekonomikou říše, s jeho pomocí dokázal stabilizovat životní úroveň prostých občanů i v období války. Občas ale také posedá i na válečných poradách, kde se jeho výborné analytické a strategické schopnosti také uplatní.

V posledních desítek let na veřejnosti působí jako tajemný, zasmušilý člověk s prázdnýma očima, hlídající si svého soukromí. Racionální a vyrovnaný, za všech okolností si dává na čas a tváří se, jako by ho snad nic nemohlo rozhodit nebo překvapit. Faktem ale je, že trpělivosti odjakživa neměl zrovna nejvíce, a dost často ho dokáže iritovat lecco. Zejména je háklivý na tak primitivní věci jako je lidská hloupost a naivita. Je netolerantní ke slabostem, trpělivost mu rychle dochází s nerozhodnými a pomalejšími lidmi. Zároveň mu vadí příliš troufalé a unáhlené osoby, které jednají bez přemýšlení a mají své srdce na dlaních. Tento stav poznáte ve chvíli, kdy před vámi vykouří během pěti minut celou krabičku cigaret a následně vám kouř vyfoukne přímo do obličeje.. no vlastně, tohle dělá tak často, že vám to nebude připadat ani divné. Dává si ale velký pozor na to, aby nesmrděl po kouři. Celkově velice dbá o svůj vzhled a hygienu. Holí se pravidelně, vlasy má vždy hezky uhlazené, na těle formální oděv. Jeho pohyby a gesta jsou ladné, přirozeně elegantní - opravdu sofistikovaný a kultivovaný muž. Jen protože má zvířecí podobu neznamená, že se zčásti musí také jako zvíře chovat a vypadat.

Dalšími jeho vlastnostmi je extrémní cílevědomost, ctižádost a vytrvalost, pevně věří, že bude-li mít dostatek času a zdrojů, může dosáhnout jakéhokoli cíle. A jak už bylo zmíněno, je vždy pro efektivnost. To znamená, že se svých cílů snaží dosáhnout s co nejmenší námahou a prací. Neváhá použít jakékoliv špinavé metody, či kohokoliv využít nebo obětovat (tedy, kromě sebe), aby dosáhl svého cíle. Všichni, kteří mu zkříží cestu, zmizí. Zbavuje se i těch lidí, které už nadále nemůže využít, ale stále se objevují na jeho očích. Není ale zdaleka zbrklý, vše si vždy promyslí dopředu, všechny své tahy si pečlivě plánuje. Také nedělá něco, pokud mu to nic nedá, tj. bezdůvodná dobrosrdečnost a ochotnost. Sobectví je v něm přímo zakořeněné.

Jeho mladší sestra je jediná osoba, na kterém mu záleží, dalo by se to tak říci, a jejíž smrt by si (zatím) nepřál. Přeci jenom, nechce, aby vymřel jejich šlechtický rod, že?

Popis

Po přeměně je o trochu větší než průměrná velikost dračích podob ostatních drakorozených. Tím ale maximalizuje všechny své výhody. Svou vahou dokáže drtit budovy, ale zároveň mu ji neubírá na rychlosti ani obratnosti. Tuhé, lesklé šupiny, které pokrývají celé robustní tělo, jsou zbarvené do kovově šedé. Na hřbetu se táhne hřeben nízkých destiček, spáry má dlouhé a ostré. Hlava je zakončena korunou s dvěma kratšími uhlově černými rohy. Konec ocasu, mající stejnou barvu jako rohy, se mění v ostrý bodec, připomínající tvar dýky. Barva očí se po proměně nemění, jen se vytratí zornička a oči tím pádem doslova vypadají jako zářící akvamaríny. Podél obou stran krku až k ocasu se táhnou ještě dva modré pruhy ladící k jeho očím.